Zobecněné přepínání přenosových elementů na základě značek

Generalized Multiprotocol Label Switching. Článek volně navazuje na článek Automaticky přepínané optické sítě. Zaměřuje se na technologii zobecněného přepínání na základě značek (GMPLS), které je jednou z technologií umožňující automatizaci řízení přenosu v síti.

Generalized Multiprotocol Label Switching - Abstract

Article is a continuation of article Automatically Switched Optical Networks. It deals with Generalized multiprotocol label switching (GMPLS), which is one of the technologies that enables the deployment of automated control plane.

Keywords: optical network; GMPLS; multiprotocol label switching; control plane

---

Úvod

Zobecněné přepínání na základě značek (Generalized multiprotocol label switching – GMPLS) je jedním z možných řešení pro automatizovaný systém řízení nad optickou přenosovou sítí. Abychom se mohli plně věnovat GMPLS, musíme zmínit i jeho předchůdce MPLS (Multiprotocol label switching), jehož úspěch vznik GMPLS podnítil.

MPLS přináší do IP sítí zrychlení provozu díky použití značkování paketů. Ty už nemusí být napříč sítí směrovány na základě jejich IP adresy, ale jsou pouze předávány na základě značek, které jsou jim přiděleny patřičným směrovačem (Label switching router – LSR). Tak se celý proces znatelně urychluje, protože vnitřní uzly již nemusí dlouze prohledávat směrovací tabulky, ale stačí jim nahlédnout do tabulky značek, kde je pro každou vstupní kombinaci značky určitého rozhraní uvedena výstupní značka a rozhraní. Je tedy vidět, že jednotlivé značky mají význam pouze mezi sousedními zařízeními, podobně jako identifikátory okruhů a cest u technologie ATM (Asynchronous Transfer Mode). Všechny pakety se stejnou vstupní značkou procházejí sítí i po stejné cestě (Label switched path – LSP), což může být chápáno jako analogie okruhů ve veřejných sítích. Díky LSP může být MPLS síť vhodná pro budování VPN. Můžeme vidět, že MPLS se snaží optimalizovat uzly uvnitř sítě pro nejvyšší rychlost a přesouvá inteligenci sítě na její okraj. Kromě urychlení procesu přepínání paketů v síti může značkování nabídnout i například rozšířenou podporu QoS [1]. Funkci MPLS mohou zajišťovat standardní směrovací protokoly známé z IP sítí jako OSPF nebo IS-IS a rozšířené signalizační protokoly jako RSVP a CR LDP [2].

Postupem doby bylo zjištěno, že označkovat je možné i další přenosové prvky jako jsou vlnová délka, fyzický port a nebo i časový interval v TDM. Použití značky je tedy zobecněno a vzniká tak GMPLS, které nabízí jednotný systém řízení zastřešující všechny platformy v doménách paketů, času, vlnových délek a optických vláken. LSP tak může procházet jakoukoli kombinací zmíněných platforem a být neustále pod dohledem jednoho systému řízení. Avšak GMPLS nepřináší jen zobecnění. Díky němu je možné automaticky spravovat prostředky a dynamicky poskytovat koncová spojení. Automatická konfigurace koncových spojení tak může nabídnout velkou redukci času nutného ke zprovoznění spojení v porovnání s časovou náročností manuální konfigurace a umožnit tak ekonomicky efektivní řešení. GMPLS přináší také např. rozšíření ochranného přepínání a umožňuje tak zvýšit spolehlivost služeb [2] Nicméně vzhledem ke všem rozšířením a přidaným mechanismům je nutné další rozšíření protokolů používaných v MPLS.

Oddělení systému řízení od přenosu dat

V MPLS jsou řídící informace přenášeny přímo v datovém provozu. Některá zařízení podporovaná v GMPLS však mohou přenášet data transparentním způsobem. Tzn., že nejsou schopna nahlédnout do datového toku, ale pouze ho přepínají směrem k další destinaci. Aby bylo možno sestavovat spojení přes taková zařízení, je nutné, aby mohla signalizaci přijmout. V takovém případě by bylo použití signalizace v přenosovém pásmu nemožné a je tedy nutná nejenom jeho logická, ale taktéž fyzická separace od datového systému. GMPLS umožňuje, aby byly řídící kanály jak logicky tak i fyzicky oddělené od těch datových [3].

Vytvoření cesty LSP

Jak již bylo zmíněno je LSP cesta sítí, po které putují všechny pakety se stejnou vstupní značkou. Pro její vytvoření je nutné, aby každý směrovač LSR na trase LSP získal hodnoty vstupních rozhraní a značek a k nim příslušející hodnoty výstupních rozhraní a značek a zapsal si je do tabulky. Pro distribuci značek není v IETF specifikaci [4] popisující architekturu GMPLS specifikován žádný konkrétní protokol, ale naopak je umožněna implementace jakéhokoli vyhovujícího protokolu, kterým mohou být například RSVP a CR LDP. Trasy mohou být také konfigurovány staticky jako permanentní LSP přímým zadáním značek a příslušných rozhraní do jednotlivých LSR na trase [5].

Běžný princip distribuce značek je následující. Stejně jako v MPLS první uzel LSR požádá další LSR na trase o přidělení značky. Žádost obsahuje informace o požadované přenosové kapacitě, kvalitě služby a další parametry. Oslovený LSR přijme žádost a vyčlení značku, která odpovídá stanoveným požadavkům. Následně odešle zpět zprávu potvrzující spojení a obsahující zvolenou značku. Obdobně je vytvořena celá trasa, která je ovšem běžně pouze jednosměrná. Proces vytváření trasy můžeme vidět na obr. 1. V GMPLS je třeba většinou ještě dodat další informace, které určují například, zda je požadována značka pro TDM, WDM nebo dokonce celé optické vlákno.

Obr. 1 – Proces vytvoření LSP [6]

Hierarchická cesta LSP

Vzhledem k rozšíření podpory dalších typů přepínání GMPLS vzniká požadavek i na rozšíření funkčnosti, neboť již nemusí být možné extrahovat informace z hlavičky paketu nebo buňky, jako tomu bylo u MPLS. GMPLS pro podporu nových funkcí zavádí několik typů směrovačů LSR, které podporují [4]:

1. přepínání paketů (Packet switch capable – PSC) - směrovače dokáží rozeznat jednotlivé pakety a směrovat data na základě informací obsažených v hlavičce paketu. Příkladem mohou být IP směrovače.
2. přepínání na 2. vrstvě (Layer-2 switch capable – L2SC) – směrovače dokáží rozeznat jednotlivé rámce nebo buňky a mohou tak přepínat data na základě informací získaných z jejich hlavičky. Příkladem mohou být například Ethernetové mosty přepínající data na základě MAC adres.
3. přepínání v časovém multiplexu (Time-division multiplex capable – TDM) - směrovače přepínají data na základě kanálových intervalů, které se cyklicky opakují. Příkladem takového rozhraní může být SONET/SDH digitální rozvaděč (Cross-connect).
4. přepínání vlnových délek (Lambda switch capable – LSC) - směrovače přepínají data na základě vlnové délky, na které jsou data přenášena. Příkladem může být optický rozvaděč, který je schopen přepínat na úrovni vlnových délek.
5. přepínání optických vláken (Fiber switch capable – FSC) - směrovače přepínají data na základě jejich fyzického umístění v prostoru. Příkladem takových rozhraní může optický rozvaděč, který dokáže přepínat na úrovni jednotlivých nebo sdružených optických vláken.

Cesta LSP musí začínat a končit na zařízení stejného typu. Vzniká tak potřeba hierarchického vytváření LSP, kde jsou LSP na nižší úrovni tunelovány napříč stávající nebo nově vytvořenou LSP vyšší úrovně. Do LSP vyšší úrovně může být přiřazeno více LSP nižší úrovně a umožnit tak efektivní využití přenosové kapacity. Pro příklad můžeme uvést paketovou cestu (PSC), která je s dalšími cestami stejného typu sdružena do cesty nižší vrstvy přepínající kanálové intervaly (TDM). Ta může být následně stejným způsobem sdružena do LSP přepínající vlnové délky (LSC) atd. Celý proces ilustruje obr. 2. Cesty LSP mohou být samozřejmě hierarchicky sestavovány i v rámci stejné technologie. Příkladně může být LSP nižšího řádu SDH přidružena do LSP vyššího řádu SDH [4].

Obr. 2 – Hierarchické cesty LSP v GMPLS [7]

Rozšíření pro vytváření cest v GMPLS

Oproti MPLS je v GMPLS velmi často cesta LSP vytvářena napříč několika přenosovými technologiemi, které nenesou stejné charakteristiky jako technologie používané v MPLS. Těmto charakteristikám je nutné se přizpůsobit tak, aby byl proces sestavování LSP co nejvíce urychlen. GMPLS přináší několik základních konceptů pro optimalizaci procesu vytváření LSP napříč multiplatformní sítí.

Navrhování značek

Směrovač LSR může v procesu vytváření LSP volitelně navrhnout značku. Výměna informací se pak modifikuje a LSR, kterému je značka navrhována, se může rozhodnout buď ji přijmout, nebo ji odmítnout. V závislosti na výsledku pak navrhujícímu LSR může odeslat potvrzení nebo přidělit značku podle vlastního výběru. Navrhování značek může hrát zásadní roli pro zařízení, která vyžadují určitý čas pro nastavení svého přepínacího pole. Taková zařízení se pak mohou již předem nastavit pro navrhovanou značku a ušetřit čas, který by jinak věnovala čekání na pozdější přidělení značky od jiného LSR. Nicméně, pokud je navrhovaná značka odmítnuta, je rekonfigurace podle finálně přidělené značky nutná [2]. Navrhování značek je také s výhodou možné využít v optických podsítích, kde mají zařízení jen omezenou možnost konverze vlnových délek. V takovém případě může být vhodné, když první LSR navrhne značku, neboť tak může snížit pravděpodobnost selhání vytváření LSP [3]. Pokud by tak neučinil, mohlo by se stát, že značka vybraná posledním LSR bude již na trase obsazena v důsledku dřívějšího vytvoření jiné trasy [5].

Omezení výběru značek

LSR může ve své žádosti o zřízení LSP omezit výběr značek na sadu těch, které jsou pro jeho potřebu přijatelné. Ty specifikuje seznamem nebo rozsahem přijatelných značek a/nebo seznamem nebo rozsahem nepřijatelných značek. Omezení výběru značek má zásadní význam v optických sítích, kde může nastat několik situací vyžadujících tuto funkci [4]:

• Zařízení je schopno přijímat a vysílat signály jen na omezeném spektru vlnových délek
• V trase plánované LSP existují zařízení, která nepodporují konverzi vlnových délek a vyžadují tak, aby příchozí vlnová délka mohla být taktéž odchozí
• Je vyžadováno omezení konverzí vlnové délky v trase LSP
• Dvě sousední zařízení nepodporují stejné rozsahy vlnových délek
• Některé vlnové délky na trase jsou již aktuálně obsazeny

Při vytváření trasy není rozsah značek pouze přeposílán. Každé zařízení ho na základě svých možností může dále omezit a opět tak zúžit výběr pro koncový bod trasy. Omezení může platit jen pro následující LSR nebo pro celou trasu. Na druhou stranu, pokud není omezení uplatňováno na celou trasu, se mohou zařízení, která podporují plnou konverzi vlnových délek, rozhodnout omezení přijatelných vlnových délek úplně odstranit a tak umožnit následujícímu zařízení na trase zvolit jakoukoli vlnovou délku [5].

Obousměrná cesta LSP

GMPLS umožňuje sestavit symetrickou obousměrnou cestu LSP. Dříve bylo při klasickém sestavování obousměrné LSP vyžadováno nezávislé vytvoření dvou jednosměrných cest, což nejen zvyšovalo čas nutný pro vytvoření takového spojení, ale i násobilo dobu možné reakce při selhání vytvoření LSP. Tyto aspekty mohou mít velký vliv při obnově spojení po jeho poruše. Navíc je nutné pro každou LSP vytvářet zvláštní řídící zprávy a kvůli komplikovanému procesu vytváření spojení se zvyšuje i pravděpodobnost neúspěchu při jeho navazování. Je také možné, že každá z jednosměrných cest bude směrována jinou trasou.

Díky GMPLS je nyní možné obousměrnou cestu sestavit za pomoci pouze jedné signalizační výměny mezi koncovými uzly LSR, což celý proces znatelně zrychluje a redukuje nutný počet řídících informací na stejné množství, jaké je potřebné pro řízení jednosměrné cesty. Obousměrná cesta je navíc mnohdy vyžadována v optických sítích, kde jsou spojení často z principu obousměrná [13, 15].

Zlepšení efektivity signalizace a řízení v GMPLS

V GMPLS síti je třeba výměny mnoha informací o směrování. Těmi jsou například aktuální topologie sítě, dostupnost a vlastnosti prostředků a informace o jejich aktuálním využití. K tomu, aby mohla být zvýšena efektivita signalizace a řízení v prostředí rozlehlých a spletitých optických sítí, je třeba přidat další mechanismy, které omezí nutné množství vyměňovaných informací.

Nečíslované spoje

Nečíslované spoje nejsou identifikovány IP adresou jako běžné spoje. Standardně je cesta napříč sítí navrhována pomocí spojů, z nichž každý má svoji unikátní IP adresu. Informace o spojích, které by měly vytvořit cestu, jsou předány signalizačnímu protokolu, který se postará o její sestavení. Optické sítě umožňují realizaci obrovských přenosových kapacit, kdy mohou být dva sousední síťové uzly spojeny desítkami optických vláken. Každé z nich pojme až stovky vlnových kanálů. To oproti sítím MPLS může představovat enormní nárůst počtu spojení v síti a tudíž i velkou spotřebu IP adres a především obrovskou zátěž pro řízení a management sítě. Proto jsou v GMPLS zavedeny tzv. nečíslované spoje [8].

Když není využíváno adresace pomocí IP adres, je nutné zavést jiné označení, které umožní sestavování LSP. Nečíslované spoje jsou označovány identifikátory, které jsou jim přidělovány jednotlivými uzly v síti. Každý identifikátor, který je tvořen identifikačním číslem směrovače a lokálním číselným označením spoje, jednoznačně označuje spoj pro systém řízení. Díky absenci identifikace pomocí IP adres tak může být dosaženo jednodušší správy spojení [13, 18].

Sdružování spojů do svazků (Link building)

Každý spoj, jeho vlastnosti a stav musí být pro potřeby směrovacích protokolů zapsán v databázi spojů. Pokud vezmeme v potaz již výše zmíněnou skutečnost nárůstu spojů v optických sítích, zvětší se nám databáze o několik řádů v porovnání s její běžnou velikostí v MPLS sítích. V GMPLS je možné využít mnohonásobného spojení mezi jednotlivými uzly optické sítě a několik spojů sdružit do svazku. Směrovacím protokolům je svazek spojů prezentován jako jeden spoj.

Aby bylo možné sdružení spojů, musí mít každý z nich z pohledu směrovacích protokolů stejné vlastnosti, což ovšem bývá v optických sítích velmi často splněno. Díky sdružení spojů dochází k redukci velkosti databáze spojů a tudíž i jednodušší správě. Navíc svazek spojů obsluhuje pouze jeden řídící kanál, což dále snižuje množství vyměněných řídících informací [2]. Sdružený spoj může být navíc taktéž nečíslovaným (viz výše). Výhoda spojená s menší velkostí databáze spojů je značná. Ztráta způsobená absencí některých informací o spojích při jejich sdružování je nevýznamná [8].

Sblížení směrovačů (Forwarding Adjacency)

Směrovače LSR mohou (podle svých pravomocí) iniciovat mechanismus sblížení směrovačů. Pomocí něj je několik na sebe navazujících LSP sdruženo do jedné, která pak může být prezentována směrovacím protokolům jako běžný spoj s určitými vlastnostmi. Tím jsou dva LSR v síti sblíženy ve smyslu propojení spojem, přes který následovně mohou být vytvářeny další LSP. Tak opět dochází ke snížení objemu řídící signalizace. Spoj vytvořený sblížením směrovačů může být též veden jako nečíslovaný (viz výše). Stejně tak může být spolu s dalšími spoji sdružován do svazků (viz výše) [4].

Protokol pro management spojů

Protokol pro management spojů (Link management protocol – LMP) je jediným specifikovaným protokolem v GMPLS. Jedná se o lokální protokol, který je provozován vždy mezi dvojicí sousedních uzlů [10]. Je navržen tak, aby poskytoval čtyři základní funkce:

• Management řídícího kanálu
• Korelace vlastností spojů
• Ověřování konektivity spojů
• Management poruch

Management řídícího kanálu umožňuje sestavení, konfiguraci a udržování spojení mezi sousedními síťovými uzly. Tyto operace jsou prováděny za pomocí výměny řídících zpráv řídícím kanálem. Korelace vlastností spojů umožňuje ověření vlastností spojů a jejich nastavení před sdružením spojů do svazku. Zajišťuje také následné šíření informací o vlastnostech sdružených spojů do sítě. Ověřování konektivity spojů nese zodpovědnost za udržování přehledu o fyzické konektivitě datových spojů a za správu označování spojů. Management poruch má na starosti reakci na zprávy o selháních datových spojů. Umožňuje poruchu lokalizovat a izolovat [9, 10].

Mechanismy ochranného přepínání

Klíčovou schopností systému řízení v GMPLS je poskytnutí automatického managementu poruchy spojení. Proces následující po poruše má čtyři základní kroky:

• Detekce poruchy
• Lokalizace poruchy
• Upozornění na poruchu
• Vyřešení poruchy

Detekce poruchy by měla být realizována na úrovni nejbližší patřičné vrstvy. Tzn., že pokud dojde k poruše v optické síti, měla by být detekována již na fyzické (optické) vrstvě. Lokalizace poruchy zahrnuje výměnu informací mezi uzly za účelem určení polohy poruchy. V transparentních optických sítích je chyba detekována na celé trase. Nicméně, jak už bylo zmíněno výše, byla do protokolu LMP implementována funkce pro detekci poruch i v transparentních sítích. Ta spočívá ve výměně zpráv mezi sousedními uzly po řídících kanálech, které jsou v tomto případě fyzicky oddělené od přenosové trasy. V momentě, kdy je porucha lokalizována, jsou o ní zpravena patřičná zařízení, která se pokusí poruchu spoje vyřešit za pomocí ochrany nebo obnovy trasy a znovu tak obnovit spojení [3].

Ochrana spočívá ve vyčlenění záložní cesty, na kterou je v případě poruchy přepnut provoz. Záložní cesta je již předem sestavena. Obnova se od ochrany liší tím, že náhradní cestu je nutno nejprve sestavit, až poté je možné na ní přesměrovat provoz. Čas nutný k přepnutí na ochrannou trasu je až o několik řádů menší než čas potřebný k sestavení náhradní trasy při obnově. Ochrana může být provozována v několika režimech označovaných obecně M:N, kdy je pro N přenosových tras vyhrazeno M záložních tras. Při poruše na některé z přenosových tras je přenos přepnut na jednu ze záložních. Dalšími specifickými případy je ochrana 1:N, 1:1 a vyhrazená ochrana 1+1.

V GMPLS jsou ještě navíc rozlišovány dva způsoby ochrany a obnovy. V případě poruchy mohou být tyto mechanismy aplikovány buď na celou trasu, nebo pouze na spoj mezi sousedními uzly. V případě procesu ochrany mezi uzly je vyčleněn paralelní spoj mezi dvěmi uzly. Obnova mezi uzly hledá po poruše novou cestu, která může procházet i přes jiná zařízení než přes ta, která již byla využívána před poruchou [3].

Součinnost sítí

V reálné praxi lze předpokládat, že sítě spolu budou muset spolupracovat a navzájem využívat svých služeb. Pro jejich součinnost byly navrženy dva základní modely: rovnocenný a překryvný. Existují samozřejmě i další modely, které se svými vlastnostmi nachází někde mezi oběma základními. Takovým modelem je například rozšířený model (Augmented model), viz [11].

Rovnocenný model (Peer model)

Rovnocenný model, který bývá někdy také nazýván jako jednotný (unified model) nebo integrovaný (integrated model), zajišťuje jednotný řídící systém pro všechny podsítě. Součinnost mezi podsítěmi tedy zahrnuje plnou výměnu směrovacích informací, společný adresný prostor atd [11]. Vytvoření trasy napříč několika podsítěmi (např. přístupovou a transportní) je tedy řízeno jedním řídícím systémem, který má povědomí o všech prvcích v síti. V rovnocenném modelu je možné nejlépe využít potenciál nabízený GMPLS [12]. Nicméně takový model nemusí vyhovovat například poskytovatelům konektivity, kteří by nechtěli zveřejňovat informace o topologii jejich sítě a nebo si případně chtěli sami konfigurovat vlastnosti spojení [5].

Překryvný model (Overlay model)

V překryvném modelu jsou jednotlivé podsítě vybaveny vlastními systémy řízení a mohou tak například využívat zcela rozdílné protokoly [5]. Tento model umožňuje provozovateli striktní oddělení sítě od ostatních a tudíž i skrytí důvěrných informací a pevné vymezení obsahu signalizačních zpráv [11]. Jednotlivé podsítě však musí být propojeny speciálními rozhraními, která umožní součinnost sítí. Tato rozhraní byla definována OIF jako rozhraní pro propojení sítí NNI (Network-to-network interface) a v případě potřeby připojení uživatele k síti i rozhraní UNI (User to network interface). Mezi těmito rozhraními je pak vytvářen tunel umožňující spojení. Jednotlivé dohody o používaných rozhraních je možné nalézt v [13]. Překryvný model tedy přináší řešení problému nastíněného u rovnocenného modelu, ale na druhou stranu neumožňuje pokročilé funkce přístupné v jiných modelech [11].

Možnosti použití GMPLS

GMPLS nalezne uplatnění všude tam, kde je třeba dynamicky poskytovat služby zákazníkům s potřebnou kvalitou a zabezpečením. Stává se tak ideálním prostředkem pro poskytovatele konektivity a provozovatele sítí, kterým nejen že umožňuje rozšířit své portfolio služeb o služby na vyžádání, ale také velmi zjednodušuje správu a návrh sítí.

Jmenujme jeden konkrétní příklad využití. Mezi uživateli sítí se mohou najít i tací, kteří vyžadují enormní přenosové kapacity, které by prostřednictvím internetu nemohly být poskytovány, nebo by takové řešení nebylo příliš vhodné vzhledem ke kolísavým odezvám a dalším aspektům s internetem spojených. Takovými uživateli mohou být například vědecké instituce. Typickým příkladem aplikace, která vyžaduje dlouhodobou a vysokokapacitní konektivitu, může být například sběr dat ze vzdáleného zařízení, kterým může být kupříkladu teleskop pro sledování vesmíru, který generuje stálý datový tok v řádech Gb/s. Pro takové aplikace by měl sloužit například projekt TransLight, kterého se účastní i Češi se svým CzechLight. Cílem sítě Translight je poskytování potřebných vyhrazených okruhů na základě požadavků účastníků projektu [14]. GMPLS umožňuje projektům jako je TransLight poskytovat tyto okruhy naprosto dynamicky a na vyžádání uživatele a tak dokonale vyhovuje specifickým požadavkům takových sítí. Velkou výhodou může být i možnost součinnosti několika sítí, která umožňuje poskytování okruhů procházejících přes ně. Taková součinnost již byla demonstrována např. mezi sítěmi Amerických a Japonských projektů, viz [15].

Závěrem k GMPLS

GMPLS do světa sítí přináší množství velmi zajímavých nových funkcí a možností. Dynamické poskytování služeb na přání zákazníka by mohlo být zajímavým zpestřením nabídek poskytovatelů síťových služeb, kteří by navíc nemuseli pronajímané okruhy složitě manuálně včleňovat do svých sítí a tím ušetřit nemalé peníze. Navíc by byl celý proces znatelně rychlejší. Zdá se však, že si operátoři alespoň zatím raději nechávají své sítě pod kontrolou, než aby je svěřili softwarové inteligenci. I tak se dá přepokládat, že k přesunu na technologie poskytující automatizovaný systém řízení postupem času dojde. V současné době již GMPLS může splňovat požadavky pro sítě ASON a tak se řadit mezi technologie pro plnohodnotné automaticky přepínané sítě.

Tento článek vznikl za podpory projektu SGS10/275/OHK3/3T/13.

Zdroje

[1] PUŽMANOVÁ, Rita. Moderní telekomunikační sítě od A do Z. 2. aktualiz. vyd. Brno : Computer Press, a. s., 2006. 430 s. ISBN 80-251-1278-0.
[2] Generalized Multiprotocol Label Switching (GMPLS) [online]. c2007 [cit. 2009 06 30]. Dostupný z WWW: http://www.iec.org/online/tutorials/gmpls/index.asp.
[3] BANERJEE, Ayan, et al. Generalized Multiprotocol Label Switching: An Overview of Signaling Enhancements and Recovery Techniques. IEEE Communications Magazine [online]. 2001, vol. 39, no. 7 [cit. 2009-06-30], s. 141-151. Dostupný z IEEE Xplore digital library.
[4] MANNIE, E. Ed. Generalized Multi-Protocol Label Switching (GMPLS) Architekture. 2004. IETF RFC 3945. Dostupný z WWW: http://tools.ietf.org/html/rfc3945.
[5] JERRAM, Neil, FARREL, Adrian. MPLS in Optical Networks. 2nd Ver. edition. 2001. Dostupný z WWW: http://www.dataconnection.com/network/download/whitepapers/opticalmpls2.pdf.
[6] BRITTAIN, Paul. MPLS traffic engineering: A choice of signaling protocols. 2000. Dostupný z WWW: http://www.dataconnection.com/network/download/whitepapers/crldprsvp.pdf.
[7] GMPLS - The New Big Deal in Intelligent Metro Optical Networking [online]. c2003 [cit. 2009-06-30]. Dostupný z WWW: http://www.polarisnetworks.com/images/PDF/GMPLSWhitePaperComplete.pdf.
[8] BANERJEE, Ayan, et al. Generalized Multiprotocol Label Switching: An Overview of Routing and Management Enhancements. IEEE Communications Magazine [online]. 2001, vol. 39, is. 1 [cit. 2009-06-30], s. 144-150. Dostupný z IEEE Xplore digital library.
[9] PAPADIMITRIOU, Dimitri, ROUSSEAU Bart. Demystifying GMPLS : A technical perspective [online]. c2006 [cit. 2009-06-30]. Dostupný z WWW: http://www1.alcatel-lucent.com/doctypes/articlepaperlibrary/pdf/WP/T0312-Demystifying-GMPLS-EN.pdf.
[10] LANG, J. Ed. Link Management Protocol (LMP). 2005. IETF RFC 4204. Dostupný z WWW: http://tools.ietf.org/html/rfc4204.
[11] DOTARO, Emmanuel, VIGOUREUX, Martin, PAPADIMITRIOU, Dimitri. Multi Region Network : Generalized Multi-Protocol Label Switching (GMPLS) as enabler for vertical integration. Global Telecommunications Conference Workshops, 2004. GlobeCom Workshops 2004. IEEE. 29 Nov.-3 Dec. 2004 s. 374 379. Dostupný z IEEE Xplore digital library.
[12] SATRAPA, Pavel. GMPLS. LUPA : Server o českém internetu [online]. 2004 [cit. 2009-06-30]. Dostupný z WWW: http://www.lupa.cz/clanky/gmpls/.
[13] OIForum : Implementation Agreements and Guideline Documents [online]. c2009 [cit. 2009-06-30]. Dostupný z WWW: http://www.oiforum.com/public/impagreements.html#UNI.
[14] SATRAPA, Pavel. TransLight - zárodek Internetu budoucnosti?. LUPA : Server o českém internetu [online]. 2004 [cit. 2009-06-30]. Dostupný z WWW: http://www.lupa.cz/clanky/translight-zarodek-internetu-budoucnosti/.
[15] New Global Grid Computing and Communications Technology Demonstrated by Researchers in the U.S. and Japan [online]. 2006 [cit. 2009-06-30]. Dostupný z WWW: http://www.startap.net/translight/pages/press/press_GlobalGrid_06.html.

Seznam zkratek

ASON	automatically switched optical network	automaticky přepínaná optická síť
ATM	asynchronous transfer mode	asynchronní přenosový mód
FSC	fiber switch capable	schopno přepínání vláken
GMPLS	generalized multiprotocol label switching	zobecněné přepínání přenosových elementů na základě značek
IP	internet protocol internet protokol
L2SC	layer-2 switch capable	schopno přepínání technologií 2. vrstvy
LSC	lambda switch capable	schopno přepínání vlnových délek
LSP	label switched path	cesta přepínaná na základě značek
LSR	label switched router	směrovač přepínající na základě značek
MPLS	multiprotocol label switching	přepínání přenosových elementů na základě značek
NNI	network-network interface	rozhraní síť-síť
OIF	optical interworking forum
PSC	packet switch capable	schopno přepínání paketů
QoS	quality of service	kvalita služby
TDM	time division multiplexing	časový multiplex
TDM	time-division multiplex capable	schopno přepínání kanálových intervalů
UNI	user-network interface	rozhraní uživatel-síť
VPN	virtual private network	virtuální privátní síť