|
![]() |
ISSN 1214-9675 Server vznikl za podpory Grantové agentury ČR. 21. ročník |
Témata
Doporučujeme
Kontakt
|
![]()
Vydáno dne 08. 02. 2010 (23670 přečtení) |
![]() | (1) |
Zde fk=K/NTS je kmitočet k-té subnosné, takže jejich vzájemný kmitočtový odstup je fk+1-fk=Δ f=1/NTS . Jeden symbol OFDM základního pásma sdružuje N modulovaných subnosných a je tedy dán relací:
![]() | (2) |
přičemž xk je komplexní datový symbol vzatý z konstelace používaných modulací M-QAM. Za uvedených podmínek jsou subnosné vlny Φk(t) v intervalu 0 < t < NTS ortogonální a jejich výsledné spektrum má podobu podle obr. 3, s typickými průchody dílčích spekter nulou na kmitočtech subnosných. [1]
Realizace OFDMSymboly OFDM určené vztahem (2) jsou vyjádřeny spojitou funkcí času. Příslušné modulátory mohou mít podobu podle obr. 1, v praxi se však používá modulace založená na diskrétní Fourierově transformaci DFT. Uvedené symboly, lze totiž v diskrétních okamžicích mTS vzorkovat a vzorky jejich soufázové a kvadraturní složky potom vyjádřit v idealizovaných podmínkách relací
![]() | (3) |
která představuje inverzní diskrétní Fourierovu transformaci IDFT konstelačních symbolů xk. V souladu s tím je tedy možné získat signál OFDM ve vysílači pomocí této transformace, v praxi implementované algoritmem inverzní rychlé Fourierovy transformace IFFT . Na přijímací straně probíhá demodulace analogicky použitím přímé diskrétní Fourierovy transformace DFT. Transformace DFT, implementována i zde algoritmem FFT, potom ve skutečnosti realizuje přijímač se vzorkovaným přizpůsobeným filtrem. [1]
Obr. 5 Blokový diagram OFDM vysílače/přijímače
Na obr. 5 je naznačeno jedno z možných řešení OFDM vysílače a přijímače. Začněme vysílačem: přenášené bity jsou nejprve v bloku serio-paralelního převodníku přiřazeny do skupin (představujících modulaci M-QAM). Jednotlivé skupiny přechází do bloku IFFT a dochází k jejich transformaci. Jednotlivé skupiny (obvykle 512, 1024 nebo 2048 v závislosti na šířce kanálu) vlastně tvoří frekvenční složky spektra (subnosné), které jsou blokem IFFT převedeny do časové oblasti. Po průchodu blokem IFFT jsou jednotlivé skupiny převedeny zpět do sériového tvaru a je přidán ochranný interval CP (cyclic prefix), který je tvořen několika posledními vzorky z OFDM symbolu. Signál je dále tvarován a v bloku D/A převeden do analogové formy, přeložen do příslušného frekvenčního pásma a zesílen. V přijímací části dochází analogicky inverznímu postupu.
Obr. 6 Schématický princip OFDM
OFDMA (Orthogonal Frequency Division Multiple Access), pracuje stejně jako OFDM s mnoha desítkami až stovkami subnosných. Subnosné jsou ale dělené do skupin a každá tato skupina se nazývá subkanál. Subnosné tvořící subkanál nemusí přiléhat k sobě, ba naopak jsou rozprostřeny po celém pásmu, což umožňuje vybírat takové kanály, které jsou nejméně rušené, použít vyšší typ modulace (např. 64-QAM) a tím docílit vyšší přenosové rychlosti. Další výhodou této metody je, že umožňuje vysílat terminálu s různým výkonem a tak podstatně šetřit baterie. OFDMA se využívá ve vzestupném směru vysílání (uplink), zatímco OFDM v sestupném směru (downlink).
Obr. 7 Rozprostření kanálů v OFDM a OFDMA
Rozšířenou variantou OFDMA je S-OFDMA (Scalable OFDMA). S-OFDMA umožňuje přizpůsobit počet subnosných šířce kanálu, čímž zachovává stejný odstup jednotlivých nosných v celém pásmu. Užším kanálům se přiřazuje menší počet subnosných a naopak, tím se dociluje lepší spektrální účinnosti.
SC-FDMA (Single-Carrier Frequency Division Multiple Access) patří také do rodiny modulačních technik s využitím více subnosných. SC-FDMA se od OFDMA liší v tom, že místo toho, aby byly použity vstupní bity k vytvoření signálu pro subnosné, jsou informace rozprostřeny přes všechny subnosné. Na skupinu vstupních bitů je nejprve aplikována rychlá Fourierova transformace FFT. Tím vznikne báze dat, která je použita obdobně jako u OFDM k vytvoření subnosných. Ty jsou stejně jako v případě OFDM převedeny už pomocí IFFT z frekvenční oblasti do časové.
Obr. 8 Blokový diagram SC-FDMA vysílače/přijímače
SC-FDMA je konkurenční technikou k OFDMA a nachází své uplatnění v mnohonásobném přístupu ve vzestupném směru od uživatele. Jelikož se jedná o mnohonásobný přístup, nejsou terminálem využity všechny subnosné (v diagramu vyjádřeno nulou). Nevyužité subnosné mohou a nemusí být využity ostatními terminály.
Obr. 9 Schématický princip SC-FDMA
Hlavní rozdíly mezi oběma technologiemi jsou patrné z obr. 8 a obr. 9. Při OFDMA je použita skupina vstupních bitů k vytvoření subnosných a ty jsou zpracovány IFFT tak, aby z nich vznikl signál v časové oblasti. Naproti tomu SC-FDMA aplikuje na vstupní skupinu bitů FFT, aby je rozprostřela mezi všechny subnosné, a pak použije IFFT k vytvoření časového signálu. SC-FDMA vnáší do celého procesu další operace a je tak výpočetně náročnější než OFDMA, na druhou stranu je tím docíleno snížení poměru špičkového a průměrného výkonu PAPR (Peak to Average Power Ratio), čímž se snižují nároky na baterie terminálu, ale i riziko rušení vlastní sítě. Právě snížení hodnoty PAPR je jedním z hlavních důvodů proč byla technika SC-FDMA použita v nastupující nové generaci mobilních sítí LTE (Long Term Evolution).
[1] Žalud, Václav: Moderní radioelektronika. 1. vyd. Praha: BEN – Technická literatura, 2000
[2] Liu, Hui – Li, Guoping: OFDM-Based Broadband Wireless Networks, New Jersey: John Wiley & Sons, Inc., 2005
[3] Petrásek, J. - Petrásek M. - Škop M.: Synchronní digitální hierarchie. 1.vyd. Praha: ČVUT, 1994
[4] IEEE: 802.16e Standard for local and metropolitan area networks: Air Interface for Fixed and MobileBroadband Wireless Access Systems. IEEE Study Group 802.16e, 2006.
[5] Internet: http://mobilesociety.typepad.com/mobile_life/2007/05/an_introduction.html [on-line] cit.: [31-01-2009]
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.