Klíčová slova: e-learning, výuka, laboratoř, elektronické komunikace, design
V sedmém patře dejvického monobloku (s nádherným výhledem na panorama Pražského hradu) Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze byla v říjnu 2010 dokončena náročná rekonstrukce Laboratoře sítí a elektronických komunikací. Nešlo však jen o pouhou výměnu dožilých technických celků či nábytku. Realizaci předcházela studie, která mapovala budoucí využití laboratoře; na základě této studie jsme pak navrhli a později realizovali komplex laboratoře, který umožňuje řadu provozních módů a moderní pojetí pedagogického procesu jako celku.
Východiskem byl technický stav původní laboratoře (poslední zásadní rekonstrukce proběhla v roce 1985); byly zde umístěny různé technologické celky zaměřené na oblast tehdy moderních datových komunikací. Rozvody (sdělovací i silové) byly ze zdvojené podlahy vedeny do studentských stolů. Stoly obsahovaly počítače s monitory; obojí skryté do rozměrných skříní umístěných na stolech (studenty nelichotivě přezdívaných „zákopy“). Pro zajímavost: prapůvodní výbavou laboratoře byla i desítka rozměrných dálnopisných strojů…
Obr.1: Stav laboratoře před rekonstrukcí a po odstranění původního zařízení a vybavení
Přístroje bylo nutno před zahájením každé laboratorní výuky pracně přemisťovat ze skříní na stoly. Na stolech byla k dispozici síťová infrastruktura a další typy připojení. Mezi jednotlivými řadami stolů bylo minimum místa, minimum prostoru bylo rovněž k dispozici studentům pro psaní poznámek na stolech. Situaci původního stavu demonstruje obr.1; na tomto obrázku je rovněž (pro představu rozsahu rekonstrukce) nová laboratoř zachycená ve stavu „nula“, tedy po odstranění původního zařízení a vybavení a po vybourání příčky do další místnosti, které zvětšilo prostor laboratoře.
Navrhovaná komplexní přestavba měla za cíl jednak odstranění nedostatků stávající laboratoře a dále přizpůsobení laboratoře současným technickým a technologickým řešením. Jednalo se o realizaci nové laboratoře podle těchto zásad:
Obr.2: Celkový pohled na laboratoř
Představu o stavu laboratoře dává obr.2.
Důležitou součástí infrastruktury laboratoře jsou prvky síťových technologií. Studentská pracoviště mají k dispozici rozvaděče (celkem jich je k dispozici deset), ve kterých jsou zakončeny optické, metalické (symetrické i koaxiální) rozvody.
Obr.3: Výbava studentského a centrálního rozvaděče
V každém z deseti rozvaděčů se nachází technologie přepínaného Ethernetu a to v počtu 3 přepínačů HP/3Com. Dva přepínače jsou L2 a jeden z těchto dvou má rovněž PoE (Power over Ethernet). Třetí přepínač je L3 a kromě klasických L2 funkcí umožňuje i L3 směrování, a to jak statické, tak i dynamické. Dále lze v rozvaděči nalézt tři směrovače Mikrotik, umožňující směrování na třetí vrstvě a manipulaci s pakety na vrstvě čtvrté až sedmé. Tyto směrovače mají implementovány všechny dnes běžně používané protokoly v sítích TCP/IP. V každém z rozvaděčů jsou instalovány dva počítače vybavené OS Windows a GNU/Linux. V technologické části laboratoře je umístěn rozvaděč, do kterého jsou svedeny všechny rozvody laboratoře, a to jak optické, tak metalické (symetrické i koaxiální). Je zde také centrální přepínač a směrovač pro celou laboratoř. Výbava rozvaděčů je patrná z obr.3.
Cílem nové laboratoře je podstatně pomoci k zefektivnění výuky. Toho lze dosáhnout podstatnou změnou pedagogických scénářů používaných při výuce.
Hlavní zásadou je vysoká rozmanitost výuky. Do výuky patří zejména: kontakt s vyučujícím při přednáškách, teoretické semináře, simulace procesů, reálná měření a analýzy v laboratoři, e-learning a virtuální měření.
Pro zajištění uvedených postupů jsou k dispozici tyto stavební kameny:
Obr.4: Detail učitelského prostoru a zadní pracoviště
Na obr.4 jsou patrné detaily učitelského prostoru a zadního pracoviště laboratoře, jehož (levá) část je určena pro odbavování (režii) streamovaných seminářů a videokonferenčních přenosů a (pravá) část je určena zejména pro samostatnou a projektovou práci studentů.
Laboratoř má za sebou semestr rutinního provozu, během kterého bylo její vytížení okolo 35 vyučovacích hodin přímé výuky týdně, což představuje 50 % z celkového týdenního fondu vyučovacích hodin; zbytek připadne na přípravu výuky a práci doktorandů.
Během provozu jsme zaznamenali velmi pozitivní ohlasy jak od studentů, tak od učitelů.
Tento článek vznikl za podpory projektu z programu Fondu rozvoje vysokých škol, číslo projektu: A/a 1746/2010, název projektu: „Multifunkční samoobslužná laboratoř elektronických komunikací“. Veliké poděkování patří kolegům, přátelům a doktorandům, kteří se podíleli na ideovém návrhu, projektu, designovém řešení laboratoře či na dlouhé řadě dalších nezbytných prací.
Ing. Tomáš Zeman, Ph.D.